Proč jsme stále 30 let od zvládnutí jaderné fúze? - 1. díl

Jaderná fúze je již dlouho považována za „svatý grál“ energetického výzkumu. Reprezentuje téměř nevyčerpatelný zdroj energie, který je ekologický, bezpečný a samostatně udržitelný. Od doby, kdy přišel anglický fyzik Arthur Eddington s teorií o možné existenci fúze, se stala předmětem zájmu mnoha vědců i spisovatelů science-fiction.

Fúze ve své podstatě funguje na jednoduchém principu. Vezmeme dva izotopy vodíku (nejlehčího prvku periodické tabulky) a drtivou silou je srazíme. Atomy překonají své přirozené odpudivé síly a spojí se. Výsledná reakce vyprodukuje obrovské množství energie.

Velký přínos však vyžaduje stejně velké investice. Již celá desetiletí lidstvo zápasí s problémem dodávání energie a udržením vodíkového paliva, které dosahuje teplot přes 80 miliónů stupňů Celsia. Ty nejúspěšnější experimenty dokázaly fúzí vytvořit rozpálené plazma s teplotou více než 200 miliónů stupňů Celsia a nejdéle se podařilo udržet termojadernou fúzi po dobu 102 vteřin (2016, čínský tokamak EAST). Oba milníky však byly dosaženy při odlišných pokusech a v jiných reaktorech.